Setkání se svým Stínem v lucidním snu

Moje kamarádka Lenka Kališová se mi svěřila se svým lucidním snem, který mi přišel naprosto ukázkovým setkáním se svým vlastním Stínem, o kterém hovoří ve svém díle psychoanalytik C. G. Jung. 

“Stín je morálním problémem, který je výzvou pro jáskou osobnost, neboť nikdo není s to rozpoznat a uvědomit si stín bez značného vynaložení morální odpovědnosti. Vždyť při tomto uvědomění jde o to uznat temné aspekty osobnosti jako skutečně existující.

Všechny méněcenné, primitivní a živočišné vlastnosti, vytěsněné já tvoří stín, který má kompenzující vztah ke „světlu“ já. Stín je „to, čím člověk nechce být“. Je stejného pohlaví jako jedinec. Může se objevovat ve snech, fantaziích, nebo může být projikován.” (http://jung.sneznik.cz/postavy.htm)

To, co jsem uviděla mi vyrazilo dech

Už nějakou dobu mívám lucidní sny. Začínají tak, že se probudím ve své posteli. Zpočátku ani nepoznám, jestli jsem stále ve snu, prostě se jen posadím na postel a rozhlédnu se kolem sebe. Poznávacím znamením, že ještě sním, je pro mě fakt, že nemohu rozsvítit světlo. Většinou jsou zatažené i žaluzie a nejde s nimi hnout. V pokoji je naprostá tma, dveře jsou dokořán a nedají se zavřít. V tu chvíli už vím, že spím a jedinou možností k probuzení je skok z okna. Zní to děsivě, ovšem pomáhá mi, když najdu okno, vyskočím, a při skoku se koukám na přibližující se trávník. Před dopadnutím se hned probudím.

V tomto konkrétním snu jsem měla dlouhou bílou košili až na zem, a když jsem chtěla skočit,  zjistila jsem, že mě něco (nebo někdo) drží za konec košile. Ať jsem se snažila sebevíc, nedalo se pohnout a navíc jsem ani v té tmě neviděla, kdo mě to vlastně drží. Koukla jsem tedy dolů a uviděla pouze něčí ruku. Úplně beze strachu jsem slezla z okna a trhla košilí, ať si k sobě přitáhnu toho, kdo mě drží. To, co jsem však uviděla, mi úplně vyrazilo dech. Zírala jsem sama na sebe! Ovšem vypadala jsem naprosto děsivě. Měla jsem mastné zbytky vlasů, propadlé tváře bez barvy, černá ústa se zbytky zubů. Byla jsem vyhublá na kost a na sobě měla stejnou noční košili, která však byla celá špinavá a pokrčená.

Mé druhé já mi začalo ubližovat

Mé druhé já mělo očividně viditelnou radost z toho, že se nemůžu ze snu dostat pryč. Věděla jsem, že ona je má temná stránka. Byla zhmotněním všeho co je na mě negativní - vztek, závist, škodolibá radost z něčího neúspěchu, pýcha, izolace, přezíravost. Všechny věci vědomé, nevědomé a potlačené, na mě teď zíraly mým vlastním obličejem.

Náhle se mě mé “druhé” já dotklo, a mně tím místem projela taková bolest, jakoby mě tam někdo bodnul nožem. Ona z toho měla škodolibou  radost a čím více se jí dařilo mi ublížit, tím více jásala jako malé dítě.

Tleskala rukama a já kličkovala po pokoji a uhýbala před ní. Popadla mě za paži a já se s bolestí probudila, protože se mi ve snu rychle podařilo vyskočit z okna, jak vysvětluji na začátku. Pro probuzení jsem cítila skutečnou fyzickou bolest i strach!

Návrat do stejného snu po probuzení

Bolest pomalu odeznívala a strach se změnil v naštvání. Došlo mi, jak je pitomé bojovat sama se sebou, a že ona není můj nepřítel. Podařilo se mi do snu vrátit, což ji velmi překvapilo.

Řekla jsem jí, že se jí nebojím. Že ji mám ráda, a že jí odpouštím. Chtěla jsem ji obejmout. V jejích očích jsem však spatřila strach. Začala přede mnou couvat. Já se rozběhla a pevně svůj Stín objala. I když se snažila se mi vykroutit, nepovolila jsem a bolest se stupňovala. Uvědomila jsem si, že to bolí i ji, ale přesto jsem sevření neuvolnila. Zatmělo se mi před očima a já se probudila totálně vyčerpaná. Po zbytek noci jsem už spala bezesným spánkem.

Můj komentář ke snu:

Děkuji Lence za tak ukázkový, velmi přínosný a poučný sen. Málokomu se totiž něco takového podaří. Lidé se obvykle nekamarádí se svým Stínem, nenabízejí mu pomoc, naopak jej vytěsňují, utíkají před ním nebo s ním bojují. Tento sen ukazuje na určitý posun a vyzrálost, velkou práci člověka sama na sobě, věnování se svému niternému světu a porozumění svým problémům a zážitkům z minulosti. Ukazuje také na velkou odvahu, otevřenou mysl a schopnost sebereflexe a kritického náhledu na svou vlastní osobnost.

Ze snu může také vyplývat to, že Lenka nějaký způsobem ubližovala sama sobě, ona sama potřebovala velké objetí a hodně lásky, které si ve snu dopřála. Sny mají velkou moc - léčí nás a pomáhají nám. Pomáhají překonávat traumata, hojit naši zraněnou duši, léčit nemoci a překonávat překážky a problémy. Na tomto snu můžeme vidět, že Lenka dokáže být sama sebou a mít se ráda - mít ráda i svůj Stín. Tohle považuji za vzorový sen, který může třeba pomoci i někomu jinému, tím, že si tento Lenčin příběh přečte.

Zamyšlení: 

Ať člověk udělá cokoli, bolet to bude nejen jeho, ale i jeho Stín. Proto jej nikdy nemůžete zabít, protože byste tím zabili sami sebe. Jediné, co můžete udělat je, ho milovat. Tady na tom asi chápu křesťanské Miluj bližního svého jako sebe samého a Miluj svého nepřítele...

Ježíš říká: „Milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní těm, kdo vás nenávidí“ (Lk 6,27; srov. Lk 6,28-29.35; Mt 5,43-48)

První je toto: 'Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!' Druhé pak je toto: 'Miluj bližního svého jako sám sebe!' Většího přikázání nad tato dvě není. (Mk 12, 29–31)

Spousta z nás zbaběle utíká nebo agresivně bojuje a destruktivně ničí. Největší odvahou je zůstat stát a podívat se svému nepříteli do tváře. Porozumět, odpustit a milovat. Často jen bojujeme sami se sebou...

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě. 

(John Donne)

Čtěte také: Archetypy ve snech

Autor článku: Taťána Kročková

Zdroj foto: Pixabay