Věštecký sen o temnotě před začátkem koronavirové pandemie
 |
| Zdroj foto: Pixabay |
Moje sny se často plní a rozumím jejich jazyku a symbolům. Až do dnešního dne tento sen zůstal pouze v mém snovém deníku. Věděla jsem, že se jedná o typ snu, který se netýká pouze osobní roviny, ale má jakýsi globální přesah. Byl také spojen s konkrétní událostí, která se mi přesně do puntíku, tak jak se mi zdála, stala o dva týdny později i v realitě. Tento sen mi naháněl strach. Proto jsem o něm ani s nikým celou dobu nemluvila.
Když přišlo všechno to, co přišlo, veškerá hrůza s koronavirovou pandemií a šílená situace v Itálii, celosvětová krize, věděla jsem, že to je prostě ono. A aby toho nebylo málo, pokračuje to dál. Tehdy v tom snu jsem samozřejmě ještě nevěděla, co to znamená a co se děje. Ale později mi to celé začalo dávat smysl.
Nejděsivější noční můra se stala skutečností
Sen se mi zdál 18. února 2020 jako náhlý obraz, který mi vnikl do jiného snu, jenž se mi právě zdál. Zkrátka vidění. Kdo taková vidění mívá, rozumí.
Otevřela jsem dveře a vyšla ze svého snového domu, z uzavřeného prostoru, a všude venku byla děsivá a hustá temnota, která jakoby žila svým vlastním životem. V první chvíli jsem měla pocit, že navždy vyhaslo slunce. Tma byla tak černočerná, že neexistovaly obrysy světa, který tu předtím byl, a bylo naprosto děsivé vědět, že člověk nemá nejmenší ponětí o tom, kam vlastně šlape, jaké nebezpečí na něj číhá nebo kdo na něj vyskočí zpoza neviditelného rohu. Tohle byla totální ztráta bezpečí a všech smyslů. Vypadalo to jako apokalypsa. S hrůzou a bušením srdce jsem se probudila a chtěla na něco takového rychle zapomenout. Jediné bezpečí a světlo bylo uvnitř domu, proto jsem se do něj v tom snu musela vrátit a pevně za sebou zavřít dveře. O tři týdny později se tento sen stal skutečností.
Autor článku: Taťána Kročková
Komentáře
Okomentovat
Γνώθι Σεαυτόν