Bytosti, se kterými rozmlouváme ve snech. Vousatý muž, skřítek, nebo duchové?

V některých typech snů se můžeme setkávat s různými bytostmi, které pro nás představují moudrost, radu či pomoc. Může jít o určité archetypy, například moudrý stařec, ale i další postavy, které třeba známe z pohádek. Nejčastěji se s nimi setkáváme v takzvaných pohádkových a transformačních snech, které se nám zdávají v dobách osobních krizí a těžkých časech, kdy nevíme kudy kam, nebo se potřebujeme v něčem rozhodnout. Poradit nám mohou i naší zesnulí blízcí a příbuzní.

Zdroj foto: Pixabay

Astrální výlety za poznáním, z něhož si obvykle moc nepamatujeme

S jakými bytostmi a na jakých místech se můžeme jednorázově či opakovaně setkávat? Ideální bude ukázat si to na jednotlivých konkrétních ukázkách snů, neboť každý může mít zcela jiné snové zážitky. Může jít také o konkrétní místa, ať už je to nějaká oáza klidu, vysoká hora, krásná zahrada či konkrétní krajina ve snu, místo z jiného času, vesmír a podobně. Všechny odpovědi na své otázky najdeme sami v sobě, říká se, a je to pravda. A pokud to nedokážeme za bdělého stavu, je to samozřejmě možné i ve snech, anebo především v nich a ve změněných stavech vědomí. Většinou se tak děje při různých astrálních výletech. Má to však jeden háček...

Jaký? Mnohé odpovědi na naše otázky a nově nabytou moudrost si totiž po probuzení do reálného světa nedokážeme vůbec vybavit. Zkrátka by se dalo říct, že nám není dáno to vědět. Někdy se třeba dostaví jen nějaký “aha efekt” v konkrétní situaci, na nevědomé a intuitivní rovině. Někdy se zachováme patřičným způsobem a rozhodneme se v těžké životní situaci, aniž bychom vlastně věděli proč. Necháváme to přirozeně plynout, spoléháme se na intuici... (která už třeba dostala své instrukce ve snech, které jsme zapomněli...)

Další důležitý poznatek je ten, že moudré a nadpřirozené bytosti ze snů (anebo třeba duchové, různé entity) většinou komunikují s námi telepaticky a je to v tu chvíli zcela samozřejmé. 

Ukázky snů, ve kterých se objevují bytosti, jež s námi komunikují

“...takových míst navštěvuji ve snech více. Nejzajímavější je asi to, o kterém vím, že není na této planetě. Je tam vždy jeden starý, vousatý muž v bílém hábitu... Pokaždé spolu vedeme mentální rozhovor, který je velmi inspirující, ale po probuzení si nic z jeho slov nepamatuji…” (L.T.)

 "...zjevila se nám tam nějaká neznámá teta, která byla po smrti, nějak čerstvě zahynula se svým manželem a vyprávěla nám, jaký je život po smrti. Byla to taková namalovaná vtipná tetička, taková dáma. Vůbec jsem ji neznala a takovou tetu ve skutečnosti nemám. My jsme s mamkou procházely její věci a dívaly se na to, co by se nám líbilo, a jaká asi byla, co nosila a tak. Měla tam různé přívěšky a šperky. Necítila jsem žádný smutek z její smrti, ani moje matka, bylo to takové přirozené, smířené, spíše jsme byly veselé a s tou mrtvou tetičkou teprve byla legrace. Stála na levé straně postele, spíše tam byla zjevená, měla na rtech rtěnku a klábosila a dělala vtípky. Vůbec jsme s mamkou neměly strach, povídala, že strýček když tam do toho onoho světa přišel, musel začít pracovat a že se s tím musel smířit, povídala, že je to stejný svět jako tady, zkrátka jiný život někde jinde, že i tam jsou taky pravidla. Představovala jsem si, jak jdu nějakou cestou, jak pluji jako nějaká nehmotná bytost a kam vlastně přicházím. Říkala, že to přivítání tam zažila velmi srdečné a příjemné, že tam je spousta lidí. Ještě jsme něco řešili, ale už si nevzpomínám. Komunikovala telepaticky a něco předávala chycením za ruce. Já stála přímo naproti ní, ona mě držela za obě ruce a něco mezi námi probíhalo, bylo to velmi zvláštní..."

"...zažívala jsem ponížení jako služebná, byla jsem zneužívána, připadala jsem si méně významná než rohožka u dveří... nepamatuji si ani tak ten děj jako ten pocit...vzpomínám si, že jsem ještě s někým někde stála, netuším vůbec, kdo to byl a měli jsme být nějak přetransformováni, přetaveni do zcela jiné podoby a do jiného života, to celé vyžadovalo smíření, odhodlání a odvahu, přijetí té změny a pro mě to bylo těžké, bylo to vlastně jako bych měla zemřít a znovu se narodit jako někdo jiný, možná jsme měli projít zrcadlem, nevím....byla tam nějaká vyšší, moudrá bytost nebo síla, která to měla provést... nezbývalo mi nic jiného než to absolvovat, a pak jsem se zřejmě asi stala tou služkou....předem jsem věděla, že si nic z toho, kým jsem byla předtím nebudu pamatovat, že se už nikdy do toho původního života nevrátím....bylo to jako když máte nějaký kov, z něj odlijete třeba kostku a pak ho zase roztavíte a odlijete z něj něco úplně jiného....stále stejný materiál, ale zcela jiná podoba a jiný život...."

"...pak se tam objevila nějaká bytost, která byla nadpřirozená a neviditelná pro ostatní. Komunikovala se mnou. Byla malá, s modrýma očima a ošklivá v obličeji. Takový skřítek to byl asi. Myslela jsem, že ji vidím jenom já, ale viděl ji i můj exmanžel a komunikoval s ní taky. Oba jsme s ní komunikovali zároveň a telepaticky, a každý o něčem jiném. Já jsem se mohla ptát na situace a věci kolem, na lidi, dění, svůj život i na budoucnost. A dostávala jsem jasné odpovědi, které mi dávaly smysl. Pak jsem se ptala i na osud a budoucnost světa. Z těch odpovědí si však nepamatuji absolutně nic..."

Autor článku: Taťána Kročková