Synestézie: Barevné vnímání nemají jen umělci, autisté a blázni…

Když jsem byla malá, nepřišlo mi divné vidět dvojky a sedmičky zeleně, neděli žlutě a úterý fialově. Všechna písmena měla pro mě neměnnou barvu a slova z nich utvořená rovněž. Barevní byli dokonce i lidé. Když jsem během dospívání pochopila, že to tak nemá každý, připadala jsem si trochu jako blázen. Až později jsem zjistila, že tato dispozice se nazývá synestezie a má ji rozhodně více lidí než jsem si původně myslela. 

Zdroj foto: Pixabay

Synestézie je pojem, který popisuje sdružené vnímání a propojení smyslů. Znamená to tedy, že i tóny a slova mohou vonět, mít barvu nebo nějak chutnat. Tento dáreček zpravidla mívají umělci a hudebníci, lidé poněkud vnímavější a oproti mužům v šestkrát větší míře ženy. Když jsem se tak poptávala, zjistila jsem, že synestézie není zase až takovou vzácností. Jen se o ní prostě neví a nemluví. Má ji určitě více než pověstné 4 % populace, MUDr. Radkin Honzák v jednom rozhovoru z roku 2012 uvedl počet synestetiků 1 ku 240. 

Převládají barvy u písmen a čísel

Většina běžných smrtelníků má spíše barevné vnímání čísel, písmen, často i jmen a dnů v týdnu. Chuťové, čichové či zvukové vjemy jsou již větší vzácností. Podstatou je, že je to zcela neměnný stabilní jev a u každého se projevuje jinak. Pravděpodobně se utváří již od dětství a výhodou je především snadnější orientace v pojmech a pomoc při jejich zapamatování. Mozek si s námi zkrátka rád hraje a vše si ulehčuje. Pokud si například nemůžete vzpomenout na jméno konkrétní osoby, může vám pomoci uvědomit si, že to bylo žluté jméno. Stejné to může být u zapamatování čísel nebo třeba i celých číselných řad pomocí barev, čichových vjemů nebo dokonce chutí.

Myslím, že bych se nejspíše odhalila příliš, kdybych rozepsala celou abecedu, dny v týdnu, jména, čísla od nuly do devíti, tóny a tóniny tak, jak je barevně vnímám. Díky barevnému vidění písmen abecedy pak rovněž rozpoznávám také jakákoli slova z nich utvořená vždy na základě toho, jaké barvy písmen převládají nebo se mi vytvářejí různé barevné směsi. Vždy ale dominuje převládající barevný efekt začátečního písmena a nikdy nedochází k nerovnováze nebo nějakému tříštění či mísení teplých a studených barev. Například jméno EVA. Písmeno „E“ mám vždy modré, „V“ bílé a „A“ červené. Když chci, vnímám každou barvu všech tří písmen zvlášť, celkově mi ale z toho většinou vychází komplexní modrá a Evy jsou tedy modré. Nedochází k vytvoření fialové, i když je pravda, že se mi to v minulosti už stalo. Vždy ale záleželo na konkrétním člověku, což je také velice zajímavé. Odstíny modrých Ev se totiž zřejmě mění v závislosti na energiích nebo aurách těch konkrétních žen a dokonce se ty tři výše zmíněné barvy procentuálně míchají. 

Nelze to objektivně vysvětlit. Jde o ryze subjektivní vnímání, pro nezasvěceného stejně nepochopitelné jako to, že při zvuku tónu „C“ cítím vůni cedrového dřeva a vybavím si barvu únorového sněhu smíchaného s hlínou. Nebo třeba D dur má fialovou barvu, někdy dohněda s chutí karamelu. Na základě barev jmen dokážu odhadovat lidi. Zrovna tak se to týká i barev čísel data narození nebo telefonních čísel a podobně. Využívám to naprosto samozřejmě celý život, jen jsem nevěděla, že se tomu říká synestézie ☺

Ne, nefičíme na drogách…

Tak předně je třeba zdůraznit, že tohle nejsou výlevy mé halucinující osoby, ale skutečné schopnosti, kterou třeba máte i zrovna vy. Je pravda, že tento specifický způsob vnímání by mohly vyvolat i některé drogy, rozhodně by ale nebyl trvalý a bez nepříjemných vjemů či následků. Synestézií se zabýval například již zmíněný MUDr. Radkin Honzák, který uvedl, že po požití LSD slyšel svým horním špičákem modrou barvu. Tak si zkuste představit, že synestetik tohle klidně může kdykoli a hlavně bez drog. Vynikající soulová zpěvačka Sisa Fehérová mi prozradila, že také vnímá barvy u slov, čísel i zvuků: „Napríklad zlý spev mi občas príde tyrkysový.“

Někteří odborníci se domnívají, že existuje možnost, že si mozek v dětství zapamatuje určité vjemy, na základě kterých se tyto vzorce utvoří. Znamená to například, že pokud jste četli Aničku malířku od Václava Čtvrtka, od té doby prostě víte, že neděle je žlutá, protože byla žlutá i pro Aničku a její nedělní kočku. Jiné teorie ale toto vyvracejí a uvádějí, že tato schopnost je dědičná a v podstatě nevysvětlená a prozatím nevysvětlitelná. Barevnou abecedu jsme přece v první třídě viděli všichni a rozhodně to neznamená, že nám všem zůstaly zafixovány stejné barvy používaných písmenek. Stejně tak z esoterického hlediska je dána barva a energie čísel, ale opět to není jednotná věc. Zatímco někdo má dvojky oranžové (2. čakra), jiný zelené (živel vody) a podobně. Je to tedy značně individuální a dosud přesně nedefinovaná záležitost. Jsme rozdílní, proto máme i rozdílné vnímání. 

Existuje jistý test, ovšem pouze pro osoby mající schopnost synestézie, ve kterém jde o barevné zobrazení vnímaných čísel v konkrétním číselném tvaru. Zkuste si představit velkou jedničku graficky poskládanou z malých pětek. Budete ve výsledku vnímat barvu těch pětek, tak jak ji máte nebo převládne barva celkové jedničky z nich utvořené? U mě zřejmě převládnou pětky. Mám je modré, tedy jednička z nich utvořená bude také modrá, ačkoli jedničku samu o sobě mám jinak bílou. 

Někde jsem viděla jiný test, ve kterém byly pětky červené. Velmi mě to iritovalo, protože já mám pětky modré a celé to rozbíjelo a narušovalo můj obraz vnímání. Dráždily mě, protože vím, že prostě pětky vůbec červené nejsou.  Stejně tak mě dokáže podráždit špatně padnoucí barva oblečení určitému člověku, u kterého vnímám úplně jiné barvy. Holt, synestézie má i svá úskalí a nikdy jsem se jí nechlubila...

Nabokov, Rimbaud, Skrjabin, van Gogh…

Abych nebyla za magora pouze já, uvedu příklady dalších možných zjištěných synestezií. Někdo cítí u zelené barvy skutečně čichový vjem čerstvě posečené trávy, někdo u červené barvy (záleží na odstínu) pach krve, jiný při konkrétním zvuku cítí chuť či vůni kakaového perníku nebo při pití čaje vnímá určitou barvu. Tohle vše je skutečně možné. Většina hudebních skladatelů měla tuto schopnost a ta jim umožňovala vytvořit velká díla. Zkuste si představit, co se jim asi muselo dít v hlavě, když nejen slyšeli, ale i cítili a ochutnali svou velkou symfonii prolínající se v mnoha barvách. Červená linka durová, šedá mollová, chuť zázvoru či vůně lékořice byly různými nástroji. Co malíři nebo slavní spisovatelé? Přečtěte si, co synestetického napsal můj oblíbený prokletý básník Arthur Rimbaud, pusťte si k tomu Skrjabina a dejte si darjeeling se zemitou vůní podzimu. A pokud jste právě objevili Ameriku nebo se chcete podělit o svou zkušenost se synestezií, můžete to napsat Honzákovi, nebo mně...  

Ke mně. Historie kteréhosi mého bláznovství. 

Odedávna jsem se honosil, že mám v moci kdejakou krajinu a pokládal jsem za směšné veličiny moderního malířství a moderní poezie. 

Měl jsem rád blbé malby, římsy, dekorace, komediantské plachty, vývěsní štíty, lidové barvotisky, zastaralou literaturu, církevní latinu, milostné knihy bez pravopisu, romány našich babiček, pohádky, dětské knížečky, staré opery, pošetilé refrény, naivní rytmy. 

Snil jsem o křižáckých výpravách, o výzkumných cestách, o nichž není zpráv, o republikách bez dějin, o potlačených náboženských válkách, o revolucích mravů a o přesunech plemen a pevnin: věřil jsem ve všecka kouzla.

Vymyslil jsem barvu samohlásek! – A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň. Určil jsem tvar a pohyb každé souhlásky s instinktivními rytmy a lichotil jsem si, že jsem objevil básnické slovo, dostupné dnes či zítra všem smyslům. Vyhradil jsem si překlad. 

Napřed to byla studie. Zapisoval jsem ticha, noci, zaznamenával jsem nevyslovitelné. Zachycoval jsem závrati. 

(Třeštění, II Alchymie slova, Arthur Rimbaud)

Psáno pro Pravý domácí časopis (2016)

Autor článku: Taťána Kročková