Ayahuasca patří do Peru a rozhodně ne do ČR

Je ayahuasca droga, či ne? Jak se dostat k ayahuasce? Dají se provádět ceremonie s ayahuascou v ČR? Máte za sebou nějaké takové zkušenosti? S odstupem času uveřejňuji svůj starší článek z roku 2017, který byl publikován v Pravém domácím časopise. Tam jsem vždy psala tak nějak na osobní rovině a toto téma se tak trochu týká i snů, vizí a mystických prožitků, které patří na tento můj blog O snech. Velmi přínosná je zkušenost PhDr. Veroniky Kavenské, které velmi děkuji za možnost udělat s ní pár rozhovorů a přečíst si její dizertační práci, která vyšla i jako publikace Tradiční medicína Jižní Ameriky a její využití v psychoterapii (2013) a také děkuji dotázaným respondentům, kteří si prožili obřad s ayahuascou a jejichž zkušenosti najdete v níže uvedeném článku. 

Zdroj foto: Pixabay

Přikládám ještě odkaz na jiný článek o ayahuasce, který jsem psala pro magazín Vitalia.cz v roce 2013:

https://www.vitalia.cz/clanky/ayahuasca-liana-smrti/

 Ayahuasca patří do Peru a rozhodně ne do ČR (2017)

Téma liány smrti neboli ayahuascy mě zajímá už nějakou dobu. Dokonce jsem kvůli tomu poprosila mámu, ať mi ze své  knihovny vyštrachá Liánu smrti od Loukotkové, kterou jsem ještě nikdy nečetla, a to byla vydána už v roce 1968. I když sama nemám potřebu entheogeny, tedy halucinogenní látky rozšiřující vědomí, z osobních důvodů zkoušet, můj zájem o ně je z hlediska biologického, psychologického, filozofického i mystického poznání velký.

Mám příliš velkou úctu k přírodnímu bohatství a psychoaktivním rostlinám, které mají, dle mého názoru, pomáhat a léčit ty, kteří to opravdu potřebují, než abych bohapustě experimentovala. Až to budu opravdu potřebovat, je možné, že i já sáhnu po potřebné rostlině. Zatím sahám po meduňce, kontryhelu, mátě, heřmánku, kostivalu, šalvěji nebo měsíčku. Ayahuasca je trochu jiné kafe. Patří do Peru, kde léčí pod dozorem školených šamanů.

Ayahuasca je nápoj s více než dvou tisíciletou tradicí, který se v rámci organizovaného rituálu pod vedením speciálně vyškolených osob popíjí v oblasti Peru. Součástí nápoje může být až třicet druhů psychoaktivním rostlin. Jedna z nich je liána ayahuasca, kterou symbolizuje velký duhový had tvořící jakýsi most mezi tímto a jiným světem. Celý obřad má velmi přísná pravidla, která se týkají také omezení stravy a sexuálního chování. 

Šamanský turismus jako trend 

 Svůj první článek o ayahuasce jsem ve spolupráci s psycholožkou Veronikou Kavenskou, která se v Peru věnuje léčbě drogovým závislostem pomocí ayahuascy napsala pro jeden webový magazín před čtyřmi lety. Tehdy kvůli tak zvané liáně smrti ještě u nás nikdo nezemřel. Bohužel v souvislosti s nárůstem jejího užívání byl zaznamenán případ úmrtí ženy. PhDr. Veronika Kavenská mi řekla, že toto může způsobit jedině nesprávné zacházení s posvátnou liánou, která se v dnešní době velmi snadno dostává do nepovolaných rukou. Zatímco v Peru je ayahuasca národním dědictvím a rituály s ní spojené se praktikují přes více než dva tisíce let, u nás se jedná o čerstvě znásilňovanou halucinogenní rostlinu vytrženou z tradičního posvátného kontextu. Možná spousta z vás už rituál podstoupila, třeba i na mnohých místech naší republiky, a s lidmi, kteří tedy rozhodně nejsou curanderos.

„Curanderos jsou léčitelé, kteří mají spojení s duchovním světem, a jsou povoláni k tomu, aby prováděli obřady spojené s pitím ayahuascy. Mohou to být muži i ženy, jejich příprava bývá důkladná a dlouhodobá, obvykle trvá minimálně deset let. Sami si procházejí, například při dlouhodobých pobytech o samotě v džungli, svou vlastní očistou, léčbou a řešením svých záležitostí. Při léčení sebe samých je duchové rostlin učí, jak léčit druhé, někteří také získávají znalosti a schopnosti od svých předků. Na základě dlouhé, ustavičné a náročné práce pak přesně vědí, jak s rostlinami zacházet. Pomocí  rituálu dojde k nahlédnutí do hlubších vrstev nás samotných, a ke získání informací o některých aspektech našich problémů. Ovšem při užívání nebo i zneužívání moci rostliny v nepovolaných rukou, může naopak namísto léčby dojít k nebezpečným následkům v podobě psychických problémů, dezintegrace osobnosti nebo dokonce i ke smrti,” říká Veronika Kavenská. 

Zneužíváme posvátnou sílu rostlin

Zatímco naši předkové posvátné rostliny ctili a pracovali s nimi pouze zasvěcení, jako byli šamani, kouzelníci a bylinkářky, dnes se zneužívají kdekým ve velkém. Posvátnou rostlinu Indie Cannabis Indica najdete v kapse každého mládežníka na ulici, Erythroxylon Coca jede v těch „správných” klubech, a naše makové koláče jsou podle Evropské Unie pomalu nebezpečnější než odvar z makovic, kterým v minulosti naší předkové uspávali děti. Když jsem se jednou rozohnila nad tím, jak moc mi vadí konzumní a nerozvážné zneužívání přírodních psychotropních látek za účelem zábavných výletů do neznáma, žena, která tuto mou emoční sprchu zrovna schytala, se mi akorát vysmála. Naštěstí mám kolem sebe spoustu jiných duší, které mé pocity chápou. 

PhDr. Veronika Kavenská, Ph.D. žije již třetím rokem v Peru, kde se v oficiální terapeutické komunitě Takiwasi věnuje léčbě drogově závislých pacientů pomocí ayahuascy. Centrum existuje od roku 1992 a poskytuje pomoc drogově závislým z blízkého okolí, Španělska, Francie, USA a okolních států, a také pomoc při řešení krizí a psychických obtíží. Veronika se o přechodové a léčebné rituály domorodých kmenů zajímala už během studia psychologie, sama pravidelně užívá nejen ayahuascu, ale i další rostliny tradiční amazonské medicíny přímo v Peru, kam ještě jako studentka poprvé před devíti lety přijela. Vedla několik výzkumných projektů, a na toto téma napsala také svou disertační práci a knihu Tradiční medicína Jižní Ameriky a její využití v psychoterapii, kterou vydala Univerzita Palackého v Olomouci v roce 2013. Knihu mám doma a doporučuji si ji přečíst všem, kteří uvažují, že by ayahuascu vyzkoušeli. V knize jsou popsány i kazuistiky pacientů, kteří se přijeli do centra Takiwasi v Peru léčit z drogové závislosti.  Na ayahuasce závislost nevzniká a výstupy z léčby jsou pozitivní. 

Jedno sezení nezmění život, ale umožní pochopit 

Rituálu předchází důkladná očista člověka, který jej chce podstoupit. Týká se především sexuální abstinence i masturbace tři dny před a tři dny po rituálu, zdržení se užívání veškerých návykových látek a alkoholu po tuto dobu, a rovněž se nesmí jíst vepřové maso a dráždivé koření jako je například chilli. Proč lidé chtějí ceremonii podstupovat? Vážné důvody jako je drogová závislost, osobnostní nebo přechodová krize, hledání smyslu svého života nebo vážné onemocnění jsou zcela pochopitelné, a mohou vést k tomu, že se člověk v určité fázi života sebere a odjede do Peru. Poměrně snadná, a taky nelegální, dostupnost ayahuascy u nás, a pocit, že to „zkusím, protože už nevím roupama co by, a budu si tak aspoň připadat více duchovní” už je věc jiná. Například spisovatelka a novinářka Hana Andronikova měla sakra vážný důvod, když vážně onemocněla rakovinou. Zůstaly po ní výborné knihy, které mám moc ráda. Přečtěte si třeba Nebe nemá dno. V této biografické knize popisuje boj s rakovinou, svou cestu do Peru a zážitky s ayahuascou. 

„Teoreticky je možné vyzkoušet sezení i v rámci léčby rakoviny, ale záleží na tom, jaký je celkový fyzický stav daného člověka. Ayahuasca rakovinu zázračně nevyléčí, nicméně může pomoci pochopit některé její souvislosti s životem dotyčného, “ říká Veronika Kavenská. Nápoj z liány a jiných rostlin obsahuje mimo jiné i silné halucinogenní látky, a také látku, kterou obsahují některá antidepresiva, proto je užívání antidepresiv kontraindikací. Rituál v zájmu vlastní bezpečnosti nesmí podstupovat osoby těhotné, s vážnějším onemocněním jako jsou nemoci srdce, silná cukrovka, epilepsie, vážné duševní nemoci jako různé psychózy a deprese spojené s užíváním psychofarmak. Během rituálu se obvykle velmi zvrací. Je to považováno za jakousi vnější i vnitřní očistu organismu. Není to zkrátka pro každého. 

Nemůžeme očekávat, že se po absolvování rituálu změní celý náš život jako mávnutím kouzelného proutku. Za vším je především uskutečnění změny a velká práce na sobě. Prožitky každého člověka, který si obřadem projde jsou velmi silné, subjektivní a mnohdy obtížně sdělitelné druhým. Během ceremonie řada lidí také zažívá svou symbolickou smrt, která se projevuje jako pocit smrti, stav naprostého šílenství nebo požití hadem. Po tomto zážitku často dochází k přehodnocení dosavadního způsobu života a změny pohledu na svět i na vztahy k druhým lidem. 

Zkušenosti s rituálem pití ayahuascy

Myslím, že v mém okolí je asi milión těch, kteří rituál absolvovali. Na ukázku jsem vybrala pouze dvě, a to zcela rozdílné, zkušenosti. Žena chtěla zůstat v anonymitě, fotograf Martin Koubek pořádá na toto téma veřejná povídání. 

Žena, 33 let:

Rituál jsem absolvovala asi před osmi lety. Tenkrát jsem četla hodně Castanedu a zajímala se o psychedelika, jak ovlivňují psychiku, a jak se dá s nimi pracovat. Kamarádka se vrátila z Anglie, kde potkala šamany, a nadšeně vyprávěla o ayahuascové zkušenosti a ceremoniích. Přivezla šamany do Čech, a ti obřad udělali na jednom statku v jižních Čechách. Podstoupila jsem ho ze zvědavosti. Nejprve jsem si ale zjistila potřebné informace, nedala jsem jen na vyprávění jedné osoby. Předem jsem deset dní nemohla jíst maso, pít alkohol a mít sex. Dalo mi to zkušenost, ale nebyl to žádný extra zážitek. Podle mě to nebyla moc dobře připravená ceremonie, a hlavně bytost ayahuascy prostě v našem prostředí nemá takové účinky jako v pralese. To, co jsem si chtěla zpracovat se nějak moc nepovedlo. Ale bylo zajímavé být pozorovatelem. Na mě to nijak zvlášť nepůsobilo. Možná jsem měla nějaká očekávání, a ta se nenaplnila. Kdybych to absolvovala ještě jednou s již nabranými zkušenostmi, pracovala bych s tou bytostí jinak. Svým přátelům bych to asi nedoporučila. Maximálně bych je poslala do Jižní Ameriky, aby si udělali výlet s tím, že třeba potkají šamana, který je obřadem provede. U nás v Čechách to nemá podle mě smysl podstupovat…

Mgr. Martin Koubek, 31 let, fotograf: 

Všichni šamani pocházejí z kmene Šipibo. Ceremonie začala vždy očistou. Buď nás šaman obešel a každého okouřil tabákem Mapacho, anebo „poprskal" nabitou Agua de Florida, což je toaletní voda složená ze dvaceti druhů esenciálních olejů květin využívaná v magické a šamanské praxi. Následovalo pití ayahuasky. Každý přišel, a buď si řekl na kolik se cítí, anebo mu určil šaman. Někdy třeba po našem naskenování někomu nenalil, protože nedržel dietu, nebo měl moc drsnou předchozí ceremonii. Většinou se dávka pohybovala mezi jedním až dvěma velkými panáky. Poté jsme si zalezli do spacáků a cca 45 minut čekali na nájezd. Šaman po většinu času zpíval Icaros (osobní píseň, kterou šaman od rostlin dostane, aby pomoci ní pracoval), a pokuřoval Mapacho. Když účinky najely, měli jsme za úkol pracovat se zadanou čakrou. Na první expedici to bylo divoké - lidi, kteří procházeli očistou a vizemi zvraceli buď do lavorů, nebo když nebyli moc při vědomí, tak i do spacáku....nebo se do něj stihli i podělat. Do toho vzdychání, řev....no celkem jízda. Když na tom byl někdo špatně a nezvládal to, tak s ním pracoval šaman, a tahal z něj těžkou energii - huču. Kdo měl pocit, že má málo, tak si mohl jít přidat. Nejsilnější účinky trvaly tak dvě hodiny,  a pak to doznívalo třeba do dvou až tří hodin do rána (pít se začalo okolo sedmé, osmé večer).

První expedici jsem často bojoval se strachem - prožil jsem si náznak umírání a jiných děsů. To mě pak docela brzdilo v tom se tomu více poddat a dát si vyšší dávku. A taky jsem se bránil zvracení, a to není dobře. Když jsem to překonal, tak to bylo super. Dostavily se přívaly energie, vize. Mluvil jsem se svou tehdy dosud nenarozenou dcerou, moje přítelkyně byla těhotná. Bojoval jsem se strážcem prahu, prožíval, jak ze mě liána odtrhává nánosy hnusu, a mluvil jsem s ní. Na druhé expedici jsem se zvracení už nebránil, takže jsem prozvracel pět ze sedmi ceremonií. Procházel jsem znovu očistami, přestavbami těla na všemožných úrovních, a různými laděními. Když jsem si dal jednou až moc, tak mě potom šaman ladil a harmonizoval zpěvem Icaro přímo do ucha - byl to nepopsatelný zážitek (asi jako takřka vše). Na poušti mě operoval mimozemšťan z vyššího prostoru.....

Byla tam se mnou holčina, co má dvě malé děti. Na onkologii ji už odepsali, že s rakovinou co v mozku má, nic neudělají. Dle mého během ceremonií trpěla jako zvíře. Po příjezdu a nových testech byla čistá. Jen věděla a cítila, že bude těžké nenajet znovu do těch samých programů, které ji to způsobily. Nevím jak na tom je teď. Jestli měla dost sil se ubránit. A kamarádovi se zlepšila cukrovka ze čtrnácti jednotek na čtyři...

Entheogeny - látky ukazující vnitřního boha, mě zajímají už řadu let, stejně jako meditativní praxe. Petr Chobot expedice při svých přednáškách stále tak vychvaloval, že jsem se jednou odhodlal k té 100 000,- investici, a jel. Chtěl jsem se posunout dál, poznat nové a rozvinout nějaké ty schopnosti. Ayahuasca mi je jeden večer otevřela. Informace, pocity, vjemy se na mě hrnuly jako divoká řeka. Měl jsem zavřené oči a přes ně šátek, ale i tak jsem věděl, co všichni ostatní dělají, co cítí, a plno dalšího. Bylo to šílené, a já musel se svěšenýma ušima uznat, že na to musím být připravený, jinak bych se zbláznil, a jedině smrt by byla řešením.I přes to vše utrpení co jsem tam prožil, je to něco nepopsatelně intenzivního. Jsi v přírodě a cítíš to až do morku kostí. Dostáváš se do dimenzí vědomí, které si běžný člověk nedokáže ani trošku představit. Byl jsem v prostoru tvořeném hudbou, který mě chránil. Vědomí liány samotné jsem pociťoval jako z jiného světa. Jednou se touto cestou dáš, a víš, že se tam musíš vrátit. Celý rok nebylo dne, abych si to neříkal a nelitoval, že jsem se tomu více neotevřel. Proto jsem tam jel zvracet znovu.

Denně medituji a pracuji s čakrami. Dva týdny před odletem jsem najel na dietu. Jsou potraviny, které nesmíš, aby tě alkaloidy rostliny nezabily a pak ty, které nesmíš, aby jsi nepopudila ducha rostliny. Stále říkám, že bych to doporučil každému, ale asi ne každý by to dal. Není to detox ve stylu jarního kopřivového čaje a pampelišek. Liána z tebe to špatné vyrve, jak na fyzické, psychické, tak i na duchovní úrovni. Ne každý se chce všeho špatného vzdát. Ego trpí jak pes. Na svět a život se nyní koukám prostě jinak. Cítím, že je celý ve mně, a že když budu hodně chtít, tak můžu vše změnit…

Kročková, Taťána. Ayahuasca patří do Peru. Pravý domácí časopis. 2017, roč. V., č. 6, s. 45 - 47. ISSN 1805 - 9449