Astrální cestování není pro zvědavce, ale pro vyvolené. Kdo cestoval časem a přinášel lidem svá poselství?

Dokážete si představit, že byste pravidelně opouštěli své tělo a cestovali mimo prostor a čas, nahlíželi do různých světů a získávali potřebné informace? Takových astrálních cestovatelů bylo napříč časem překvapivě dost. Jaká poselství nám přinášely jejich astrální výlety a jak se vlastně dá astrálně cestovat, pokud bychom to chtěli vyzkoušet? Není to nebezpečné?

Astrální cestování se v současné době těší velké pozornosti, podobně třeba jako lucidní snění. Někteří lidé nerozlišují mezi lucidním sněním a astrálním cestováním, jiní spatřují rozdíly, které se dají jasně definovat. Tak jako tak jde v obou případech o to, že ve změněném stavu vědomí získáváme silný pocit, že opouštíme své tělo a vydáváme se na parádní výlet mimo prostor a čas, do neznámých končin a krajů, až za hranice lidského chápání, případně také do vesmíru, zkrátka kam jen si naše vůle troufne a kam je nám cestovat povoleno. 

Zajímat nás budou tyto otázky: lze skutečně astrálně cestovat a jakým způsobem? Co všechno můžeme za astrální cestování považovat? Jak na astrální cestování nahlíží věda a jak ezoterika? Jaké existují rozdíly mezi lucidním sněním a astrálním cestováním? Kdo patřil mezi nejznámější astrální cestovatele a jaké zážitky popsal? Dá se astrálnímu cestování naučit nebo jak si jej můžeme vyzkoušet? Existují nějaká rizika, na která bychom při svých výletech mimo tělo měli dávat pozor? 

Zdroj: Pixabay

„To by člověk vyskočil z kůže!“

Pojem astrální cestování neboli astrální projekce je definován jako pohyb mimo prostor a čas, samozřejmě jde o mimotělní zkušenost, protože takovou moc, abychom se fyzicky přemisťovali z místa na místo a cestovali časem, nemáme. Slovo astrální je pak použito právě proto, že jde o pohyb našeho astrálního těla v astrálním prostoru, což je dimenze mimo rámec našeho hmotného světa a racionálního chápání, paralelní prostor k naší realitě, avšak vytvářen zpravidla mentálně. Může jít třeba také o kolektivní nevědomí popsané psychoanalytikem C. G. Jungem nebo klidně i takzvanou duši světa (anma mundi) definovanou dávnými učenci. 

Existují zkrátka neprozkoumané světy mimo naší realitu, do nichž se někdy chceme či přímo (za účelem našeho duševního vývoje) potřebujeme podívat a navštívit je. Proto také někdy k astrálnímu cestování dochází spontánně, nikoli pouze za účelem zvědavosti a v rámci cílených ezoterických praktik. 

Kdybychom si to měli vysvětlit úplně jednoduše, jde o stav, kdy duše opustí tělo a vydává se někam na výlet, aby se pak zase mohla vrátit zpátky a své zážitky zpracovat. Proto také bývá spojována s různě dlouhou stříbřitou šňůrou, která je spíše symbolickým vyjádřením toho, že dokud je tělo naživu, duše jej bez možnosti návratu neopouští. Vzpomeňte si na oblíbený seriál z 80. let Ohnivé ženy v hlavní roli s Dagmar Veškrnovou a Danou Hlaváčovou. Jejich věta: „To by člověk vyskočil z kůže” přesně vyjadřuje jev, kdy duše vědomě opustí tělo, a to zůstává ve strnulé pozici, dokud se duše nevrátí a neskočí zpět do těla. A tak nějak podobně to funguje i při astrálním cestování. 

Jak to vidí věda, a jak ezoterika

Možná si říkáte, že něco takového přece není možné. Možné to je na duchovní rovině a ve změněném stavu vědomí. Mezi takové změněné stavy patří samozřejmě spánek a jeho REM fáze, klinická smrt nebo například stavy následující po použití různých halucinogenních drog, stavy při holotropním dýcháním nebo silném tělesném vyčerpání či traumatu, kdy zkrátka duše opustit tělo chce a potřebuje. Všechno můžeme shrnout pod jediný pojem, a sice zážitky OBE, ze spojení anglických slov Out of Body Experience. 

Ezoterický pohled je vcelku jasný: existuje tělo a nesmrtelná duše, která jej vědomě opouští za výjimečných okolností, kdy se může ještě vrátit, anebo po smrti, kdy odchází do jiných astrálních sfér. Důvody, proč dochází k astrálnímu cestování jsou různé, může jít o výjimečnou, senzitivní a mysticky založenou osobnost, která má předat světu nějaká důležitá poselství, anebo o osobní růst a vývoj duše, jež má prostřednictvím astrálního cestování pochopit smysl své existence či této inkarnace. Pro člověka to může být únik od tíživé reality, seberozvoj, varování před nebezpečím, duchovní vedení, pomoc a opora, možnost jak najít cesty k uzdravení z nemoci a podobně. 

Věda, tedy hlavně medicína a psychologie, vnímá astrální cestování či další mimotělní zkušenosti, jako důsledek změny biochemické rovnováhy v lidském mozku či celém organismu, jde o to, že se zkrátka pod silným vlivem zátěže, traumatu, nedostatku kyslíku, užívání drog nebo z mnoha dalších nevysvětlitelných a individuální příčin přemíchá chemický koktejl v mozku, který způsobí pocity létání, halucinace, pocity opuštění vlastního těla a podobně. Veškeré tyto zážitky jsou pak nepřenosné a subjektivní, vytvořené na základě vlastního smyslového vnímání. Astrální cestování ale bývá významně spojováno s lucidním sněním, které probíhá v REM spánkové fázi, kdy věda jasně definuje, co všechno se během této spánkové fáze může odehrávat.

Rozdíl mezi astrálním cestováním a lucidním sněním

Pokud bychom chtěli pochopit rozdíl mezi lucidním sněním a astrálním cestováním, hranice jsou zde velmi tenké. Lucidní neboli bdělé snění je takzvané vědomé snění, kdy si snící uvědomuje, že spí. Je vědecky potvrzeno, že v REM spánkové fázi se lidem zdá nejvíce snů a dochází i k takzvanému lucidnímu neboli bdělému či vědomému snění, které má své charakteristické znaky, jež poprvé popsala ve své vědecké studii „Lucid Dreams“ (1968) současná filozofka Celia Green (*1935). Rovněž prokázala spojitost lucidního snění s REM spánkovou fází. Lucidnímu snění je dnes věnována značná pozornost, zabývala se jím řada psychologů, psychiatrů a filozofů 20. století, a i dnešní moderní výzkumy přinesly mnohé nové poznatky.  Výzkumy lucidního snění se pojí například s takovými jmény jako C. G. Jung (1875–1961), Robert Monroe (1915–1995), Stephen LaBerge (*1947), Jordan Peterson (*1962) a další. 

Lucidní sen se popisuje jako stav probuzení se ve spánku, kdy si připadáme stejně jako ve skutečnosti a velmi intenzivně a bezprostředně vnímáme realitu kolem svého spícího těla, případně můžeme levitovat a pohybovat se vědomou myšlenkou mimo prostor a čas, čímž si dokážeme uvědomit, že vlastně spíme. Rovněž můžeme do určité míry mentálně řídit svůj sen, případně komunikovat se zemřelými. Je zde velká možnost uvědomění si své vlastní existence ve spánku, zpracovávání mentálních podnětů ze svého podvědomí a například i práce s traumaty. 

Lucidní snění může být běžné snění probíhající v REM fázi spánku, v němž můžeme létat, prožívat různá dobrodružství, měnit snový děj pomocí myšlenky a v podstatě si mnohdy ani nemusíme uvědomovat, že šlo o lucidní sen. Astrální cestování je už závažnější jev, jemuž předchází dramatický výstup z těla, patří k němu vědomí levitace nebo zvláštní snové projekce a silné emocionální snové prožitky mimo prostor a čas, které v nás zanechávají výrazný otisk a dobře si je pamatujeme po probuzení. Mnohdy nám umožňují kontakt se zemřelými, s různými duchovními průvodci a entitami, ukazují nám nesmírně hluboké příčiny našich problémů, zpřístupňují nám prožitky z dávné minulosti, odhalují traumata nebo ukazují budoucnost. 

Stanislav Grof a jeho výzkumy

Lucidní snění tedy bezprostředně souvisí s takzvaným astrálním cestováním a mimotělními zážitky OBE (Out of Body Experience) nebo zážitky v bezprostřední blízkosti smrti NDE (Near Death Experience), které se standardně popisují jako stav, kdy duše (například ve spánku, na operačním sále po narkóze, v bezvědomí, při závažné psychické či traumatické krizi nebo po užití psychotropních látek za bdělého stavu, při stimulaci mozku, při nedostatku kyslíku, po úrazech hlavy) opouští tělo a má zcela volný pohyb a prostor své působnosti, přičemž může pozorovat své vlastní tělo nebo realitu v bezprostřední blízkosti svého těla. 

Těmito zážitky se ve svém celoživotním výzkumu zabýval například profesor Stanislav Grof (*1931), jeden ze zakladatelů transpersonální psychologie. Tyto zážitky rozhodně nemusí souviset s žádným šílenstvím či duševním onemocněním. Ačkoliv se jedná o fenomény a přesné mechanismy příčin těchto ryze subjektivních vjemů nejsou zcela objasněny, vědci se domnívají, že jde o změny biochemického nastavení v lidském mozku, které mohou být pouze dočasné, například po použití drogy, zejména LSD, s níž Stanislav Grof experimentoval, přičemž dosahoval právě takových výsledků. 

Že jde při mimotělních stavech (OBE) o ovlivnění činnosti mozku dokazují i celoživotní pokusy Roberta Monroa, zakladatele Monroeova institutu, který se rovněž zabýval výzkumem rozšířených stavů vědomí. Je autorem několika knih a také vyvinul systém hemisférické synchronizace, tzv. Hemi-Sync® (monroeinstituteuk.org), který měnil stav mozku prostřednictvím zvuku, a to i za účelem léčby různých onemocnění a zlepšení spánku. Lucidní snění ale nelze považovat za vyloženě extrémní mimotělní zážitek za bdělého stavu, jde o zcela běžný jev a konkrétní způsob snění v REM spánkové fázi, který může potkat každého z nás, navíc se dá natrénovat, což je dnes i poněkud populární záležitost.

Astrální cestování Madame Blavatské

Za průkopnici astrálního cestování byla považována Helena Petrovna Blavatská (1831–1891), zakladatelka Theosofické společnosti. Tato žena se velice proslavila ve světě mágů, čarodějů, mystiků a jasnovidců. Narodila se na Ukrajině do rodiny plukovníka, který měl šlechtické kořeny, a spisovatelky, jíž přezdívali ruská George Sandová. Svých rodičů si malá Helena Petrovna ale příliš neužila. Matka jí zemřela v sedmi letech a otec byl v armádě, takže ji vychovávala babička, a to neméně zajímavá žena – byla totiž slavnou botaničkou. Helena Petrovna měla prý nadpřirozené schopnosti už od dětství a děsila jimi služebnictvo. Byla náměsíčná, povídala si s různými bytostmi, například skřítky a vílami v lese, vyvolávala duchy a dokázala předvídat budoucnost. A zřejmě to měli v rodině, protože v knihovně svého pradědečka objevila spoustu knih o magii a neprodleně je začala studovat. 

Její osobní život v dospělosti byl pak pohnutý, bylo zřejmé, že si chce za každou cenu udržet svou svobodu a nezávislost, což v době, v níž žila, bylo pro ženu často nadlidským úkolem. Proto se také několikrát vdala, ale manžela vždy záhy opustila. Cestovala po světě, například strávila nějakou dobu v Tibetu, duchovně se vzdělávala a snažila se prosazovat v magii a spiritismu, z čehož chtěla mít obživu a finanční zisk. Údajně ovládala telepatii, levitaci a astrální cestování. V roce 1875 založila Theosofickou společnost, kterou se nejvíce proslavila. Za svůj život napsala i několik významných spisů, například Odhalená Isis nebo Hlas ticha. Co se týká astrálního cestování, údajně díky němu dokázala číst v akášických záznamech a přenášet informace z minulosti či budoucnosti do přítomnosti. 

Komunikace s anděly a duchy

Další osobností, která se dokázala pohybovat v astrálním světě, byl švédský mystik Emanuel Swedenborg (1688–1772). Tento původně racionálně smýšlející filozof a velice nadaný učenec po jednom mystickém zážitku během Velikonoc, který se v popisu podobá astrálnímu cestování, prožil tak silnou mimotělesnou zkušenost, že zcela obrátil svůj dosavadní pohled na smysl lidského života. Jeho další rozsáhlé mystické spisy a komplexní učení se staly velmi významnými pro další pokračovatele (swedenborgiány), kteří po smrti této velké osobnosti založili Novou církev. 

Způsoby, jakými Swedenborg ve svém díle popisuje své četné nadpřirozené zážitky, přesně odpovídají lucidnímu snění, astrálnímu cestování nebo také holotropnímu dýchání či zážitkům z klinické smrti, tedy souhrnně mimotělním zkušenostem OBE. Na svých astrálních výletech se setkával s mnoha anděly a duchovními bytostmi, díky těmto prožitkům si také vytvořil jasnou představu o Nebi a Peklu, kterou podrobně popsal ve svých rozsáhlých spisech. Dokázal komunikovat se zemřelými a předávat od nich vzkazy žijícím. Díky svým schopnostem mohl popsat události odehrávající se na jiných místech (například velký požár ve Stockholmu, který se následně potvrdil), anebo předurčovat blízkou budoucnost. Veškerá komunikace s bytostmi z jiných světů probíhala telepaticky nebo na úrovni hluboké a zažité symboliky.

Jasnovidectví v transu

Za astrálního cestovatele bychom mohli považovat také „spícího proroka” Edgara Cayceho (1877–1945). Tento muž do puntíku předpověděl mnohé významné celosvětové události, napsal několik spisů a byl vyhledávaným léčitelem, diagnostikem a prorokem, jehož navštěvovala řada celebrit a známých osobností. Odpovědi na své otázky získával ve změněném stavu vědomí, v jakémsi transu. Šlo snad také o astrální cestování?

Učenců, filozofů a mystiků, kteří astrálně cestovali byla spousta. Možná bychom mezi ně mohli zařadit všechny mystiky, jasnovidce a mágy minulých staletí. Pokud byste si sami chtěli astrální cestování vyzkoušet, měli byste vědět, že to není pro každého a zvědavost se nevyplácí. Ačkoliv se na internetu nebo v různých knihách setkáváme s mnoha zaručenými doporučeními a také riziky, není potřeba hned všemu věřit a nechat se ovlivnit či vystrašit. 

Rizika astrálního cestování

Samotným odstrašujícím faktorem může být už spánková paralýza, která se často objevuje ve spojitosti s lucidním sněním a astrálním cestováním. Z vědeckého hlediska patří mezi poruchy spánku, ale u někoho se zcela běžně vyskytuje při přecházení z jedné spánkové fáze do druhé, zejména při usínání vleže na zádech. Prvotními pocity při spánkové paralýze jsou strach a děs, dále je to pocit, že člověk nemůže ovládat své tělo. Někdy je to tlak na hrudi či pocit, že na něm sedí nějaký démon nebo ho „tlačí můra”, jak se říkalo kdysi. Dále následují vjemy různých zvuků a případné vize zkreslené reality vaší vlastní ložnice. Někteří lidé vyprávěli, že jim někdo seděl u postele, nebo že viděli různé postavy, které na ně mluvily. Do tohoto prostředí snící obvykle zcela dobrovolně nepospíchá, naopak se snaží co nejrychleji utéct pryč. Proto spánková paralýza funguje jako skvělý obranný mechanismus lucidního snění a astrálního cestování. 

Jakmile si totiž snící uvědomí, že spí a nařídí si, aby se probudil, může se to bez problémů podařit, protože už se jedná o lucidní čili vědomý proces ovladatelný vůlí. Teprve po probuzení dojde k uvědomění, že všechno to předtím nebylo skutečné. Pokud ale dojde k překonání strachu, nastává další fáze, kdy získáte pocit, že jste opustili vlastní tělo. To může probíhat různými způsoby, mezi něž patří silná rotace, pocit závratě, pocit svlékání z kůže, vtažení do víru, pocit, že s vámi skáče celá postel a podobně. Jakmile dojde k opuštění těla, člověk se může vznášet nebo létat, přenášet se pouhou myšlenkou v prostoru a čase, před odchodem z ložnice může zahlédnout v posteli spát své vlastní tělo a dívat se tak na sebe z výšky. 

Návrat do těla při astrálním cestování pak probíhá tak, že vás mohou některé situace rychle hodit do těla a umožnit vaše okamžité probuzení. Proto se nemusíte bát, že by se vám na astrálním výletě mohlo něco stát. Vaše snová realita se vám rozprskne před očima a přímo ucítíte sílu, která vás vhodí zpět do vašeho těla. Okamžitě se tak probudíte a zjistíte, že jste doma ve své posteli. 

Tohle všechno může být pro leckoho děsivé. Rizikem však tedy není to, že byste se nevrátili do svého těla, ale spíše eventuální ztráta smyslu pro realitu a poruchy přirozeného spánkového rytmu, pakliže byste astrálnímu cestování naplno propadli a vědomě se o něj na základě různých doporučení snažili. Navíc při něm nedochází k úplnému odpočinku, protože probíhá v REM spánkové fázi a pro dospělého člověka je typická velká potřeba regeneračního hlubokého spánku v NREM spánkové fázi, což může způsobit spoustu dalších problémů v reálném životě. 

Tento můj článek byl uveřejněn v časopise Regenerace (srpen 2024)